Masopustní tradice je už velmi stará. I když se mu dnes často přisuzuje křesťanská symbolika, původně šlo
o pohanskou slavnost, která označovala začátek nového úrodného období. Veškeré obřady a zvyklosti mívaly souvislost se
zemědělskými pracemi, neboť po dlouhé zimě se v tomto čase všichni začínali připravovat na jaro. Zároveň byl masopust jakýmsi mezidobím
mezi Vánocemi a Velikonocemi a měl oslavovat hojnost a bohatou nadcházející úrodu. Jedly a pily se zásoby z loňského roku, aby se vyprázdnily spíže pro novou úrodu a také aby si
lid naposled "užil neřestí" před nadcházejícím obdobím velikonočního půstu.
Proto bylo také jeho obsahem hodování a opíjení se, což vlastně vydrželo dodnes :-) Konaly se plesy, svatby a hlavně zabíjačky.
Masopustní období začíná už na Tři krále a trvá do Popeleční středy, která zahajuje předvelikonoční půst. Samotný masopustní
rej, jak jej známe dnes, trval tři dny - začínal masopustním pondělím, kdy odpoledne chodil maškarní průvod s koledou, v úterý se slavilo a pilo a vrchol byl o masopustní středě, což byl
den opětovného průvodu maškar, který zakončilo pohřbívání Masopustu. Rybníkář nesl kromě své lopaty i pušku, ke koledě přibyl hrobař, kněz a ministrant - Rybníkář zastřelil Masopusta, hrobař ho přeměřil, vykopal hrob a pohřbil ho - samozřejmě v hospodě...
Celý tento obřad byl velmi veselý a bujarý, ostatně jako celé masopustní období.
V pondělí večer se po ukončení průvodu konal v hostinci takzvaný věneček: Mládenci z koledy připravili ověnčený talíř, ke kterému postupně přiváděli všechna děvčata ze vsi a nutili je, aby položila na talíř peníz. Čím dalo děvče víc, tím lépe.
Potom s ní všichni tancovali, nakonec tančily vdané ženy (ty dávaly peněz méně).
V tradičním průvodu maškar ani dnes nechybí mládenecká, tzv. zelená nebo také růžičková koleda. Mělo by jí tvořit 12 koledníků, svobodných mládenců.
Křesťanský svět si počet 12 vysvětluje jako 12 Kristových apoštolů, v pohanském světě symbolizoval 12 měsíců v roce. Koledníci jsou oblečeni do civilního
tmavého obleku, opásaného šerpou kolem pasu. Šerpa je červeno-bílá, což jsou barvy země, ze které koleda pochází.
Koledníci mají na hlavách vysoké klobouky, které tvoří 365 krepákových růžiček, jako je dní v roce. Na vrcholu jsou 4 velké růže, jako je ročních období a větvičky jalovce jako symbol jara.
Křasťanství si počet růží, kterých je místo čtyř pět, vysvětluje jako pět ran Ježíše Krista a jalovec představuje trnovou korunu. Bílé a červené pentle, kterými je klobouk dozdoben
mají zase zančit Kristův pot a krev.
Mezi koledníky je Hejtman a Rychtář, kteří mají šerpu přes ramena, čímž má být odlišena šlechta od svých poddaných.
Hejtman koledy nese halapartnu, na níž napichuje špek jako symbol hojnosti a tu si staví na nohu (neboť nikde nemá domovské právo a halapartnu
musí stavět na "své"). Rychtář nese takzvané Právo, kterým dostává od starosty povolení (právo) k provádění masopustní koledy. Koledu vede Masopust
(někde také Matka, např. na Doudlebsku) - v Radosticích se mu také říká caperda (člověk, který neudrží žádné tajemství) a nebo prostě Střapatej. To proto,
že má oblek pošitý barevnými třásněmi. Na nich má zvonečky, aby se koledě neztratil. V ruce nosí cep, jako symbol úrody.
Spolu s ním jde v čele koledy "Rybníkář", nesoucí dřevěnou lopatu, kterou se vsázel chléb do pece, třetí caperda má na ramenou
velkou koženou brašnu, do které "krade" lidem úrodu z minulého roku (většinou nějaké hospodářské zvíře - králíka, slípku). Masopust s cepem roztáčí koledníky bouchnutím cepu o zem. Koledníci dělají "kolečko", při kterém
se vzájemně dokola obíhají. Kapela, která koledu doprovází, hraje tradiční masopustní píseň "Čevenou růžičku":
"Červená růžičko, proč se nerozvíjíš? Červená růžičko, proč se nerozvíjíš? Proč ty k nám, Pepíčku, proč ty k nám, Pepíčku, proč ty k nám nechodíš?"
"Já bych k vám rád chodil, ty by si plakala, já bych k vám rád chodil, ty by si plakala, do bílého šátku, do bílého šátku slzy utírala ..."
V některých obcích chodí vedle tradiční růžičkové koledy i koleda slaměná. Bývají to ženáči a mládenecké koledě jdou naproti. V Radosticích se ale ujala tradice slaměné koledy v podání něžného pohlaví. Slaměnou takto pojaly členky Svazu žen v polovině osmdesátých let minulého století a v tradici, kterou začaly, dnes pokračují jejich dcery. Slaměná koleda v Radosticích má plnit funkci jakéhosi protipólu koledě mužské. Obchází obec za nimi s vlastní kapelou a vlastní verzí "Červené růžičky" a dalších lidových písní. Kolednice na sobě mají barevné košile (každá má svou barvu) a tmavé kalhoty, které dole zdobí červeno-bílé pentle. V pase mají šerpu, stejně jako zelená koleda a vede je Matka s cepem. I rychtářka a hejtmanka plní stejnou funkci jako u růžičkové koledy. Klobouky jsou ale jiné. Tvoří je snopy slámy s pšeničnými klasy, které jsou svázané do špičky a zdobené opět červeno-bílými pentlemi. Vzhledem k tomu, že koleda slaměná stíhá růžičkovou, někde po vsi ji proto "dohoní" a pak si vzájemně dělají kolečko. Již tradičně se tímto místem společného setkání, tančení, zpívání a popíjení stala chalupa rodiny Šimkových. Kapela zahraje "Sokolíky" a všichni společně zpívají na stole. Nedílnou součástí společných koleček je ale také "vyplacení", kdy si koledy musí zaplatit za kolečka, která si vzájemně udělaly. Obě koledy končí na stejném místě, kde začínají - v místním hostinci. Tam je hostinskému uděláno závěrečné kolečko a v masopustní zábavě se pokračuje do raních hodin.
Součástí masopustního průvodu byly od nepaměti různé maškary, nejčastěji žebrák, cikán nebo cikánka, kominík, židé, Medvědář (vodil na řetízku medvěda), kobyla a nebo muž převlečený za ženu. Židé sbírali obilí a prodávali "kanafas", babka s dědkem - další tradiční maska - sbírali do pytle koblihy, vejce a lahve s kořalkou. Těchto tradičních masek chodí čím dál méně, zato se pravidelně objevují převleky a masky, které baví lidi svým vtipem, originalitou a také tím, což je pro ně typické, že reagují na událost nebo věc ze současnosti, snaží se ji parodovat nebo glosovat a lidé se tak každý rok těší, kdo co zajímavého a zábavného zase vymyslí. V minulosti bylo obrovské množství takových skvělých masek, na které lidi dodnes vzpomínají a každý rok se objeví nové. A protože zábava a veselí patří k masopustu stejně jako hodování a alkohol, v žádné chalupě je kromě drobného obnosu pro masky přichytáno něco na zahřátí a do žaludku - tu kobliha, tu chlebíček, masová kulička, řízeček, zelňák, a nebo spíš groček, slivovička, rum a svařené víno. Nutno říci, že večer už mezi maskami a koledníky (a kolednicemi) není mnoho střízlivých, zvlášť když je velká zima a je nutné zahřívat organismus :-)
Masopust v Radosticích je jednou z největších událostí během roku. Lidé se na něj těší, také proto, že se zase po delší době setkají a společně se pobaví. Kromě plesu, pořádaného Sborem dobrovolných hasičů, je masopustní večerní bál další akcí, na které Radošťák nemůže chybět. A je dobrým zvykem, že i večer se do hostince scházejí maskované postavy, i když je jich v poslední době méně. Tradici masopustního průvodu v minulém století utlumila druhá světová válka, obnovena byla naštěstí znovu počátkem sedmdesátých let, kdy ji vzřísila místní organizace Svazu mládeže a Sbor dobrovolných hasičů. Obnovený masopustní průvod vyšel v roce 1971, koledníky doprovázeli 2 harmonikáři, buben, klarinet a trumpeta. Tehdy ještě zacházeli do sousedního Trocnova. Pro zajímavost - na koledě vydělali 5045,- Kčs, muzika, ozdoby a občerstvení stály 2946,- Kčs, do místní pokladny tedy masopust přinesl 2099,- Kčs. Od té doby probíhá nepřerušovaně dodnes.